Co je turistická past na scéně Fada v Portu?
Mám moc rád bolinhos de bacalhau. Když tedy do Porta dorazil turistický boom a v centru se otevřel malý podnik, který neprodával nic jiného než tyhle tresčí krokety, byl jsem samozřejmě zvědavý. Celý obchod věnovaný jediné věci? Musely být výjimečné.
Zastavil jsem se pro jednu na odpolední svačinu a nabídka vypadala takhle: jeden bolinho za 3,50 €, nebo jeden se sklenkou portského za 7 € (portské k odpolední svačině? Ne, děkuju!).
Odešel jsem s prázdnou, protože o pár dveří dál prodávali houstičku se dvěma bolinhos uvnitř za něco málo přes 1 €. Jeden bolinho tehdy stál necelé euro.
Nedávno jsem si sedl na oběd do restaurace přímo v centru a objednal si jídlo dne: rýži s masem zapečenou v troubě. Na polední menu byla cena férová, ani levná, ani drahá, což je v pořádku, pokud je jídlo dobré.
Pak to přišlo: rýže rozetřená po pekáčku ve vrstvě sotva dvou zrnek. Maso v ní skoro nebylo. Seděl jsem tam a nevěřil, jak málo mám na talíři.
Obojí byly turistické pasti, každá opačným způsobem.
První chtěla, abych zaplatil mnohem víc, než kolik ty krokety stály.
Druhá si vzala férovou cenu a naservírovala mnohem méně, a navíc hůř, než by přijal kterýkoli místní.
Myslím, že to vystihuje, co turistická past doopravdy je: místo, kde zaplatíte víc nebo dostanete méně jen proto, že jste návštěvník, který ještě nezná běžné ceny a nevrátí se, aby si stěžoval.
Co by tedy byla turistická past tady, ve Fadu v Portu? Sál, který si od vás řekne víc, než by měl, nebo vám dá kratší a slabší večer, než pro jaký jste přišli.
Takový sál vlastně neexistuje. Nikdo po návštěvnících nechce víc, protože právě na nich tyhle sály stojí, a nikdo vám nenaservíruje řidší nebo horší verzi té hudby.
Jistě, najde se pár míst, kde kvalita není taková, jaká by mohla být. Slabý večer ale s turismem nemá nic společného. Stává se stejně často před místním publikem. A taková místa nevydrží: dožene je špatná pověst a buď se zlepší, nebo zavřou.
Skutečné pasti Fada v Portu
Něco vám prozradím: copywriting miluju. A jedno z jeho prvních pravidel zní, že píšete k touhám a strachům čtenáře. Zjistíte, co chce a čeho se bojí, a pak mluvíte k obojímu.
Průvodci hrají na stejnou strunu. Kdo chce vyniknout, musí působit jako zasvěcený: jako ten, kdo zná místo, o kterém nikdo jiný nemluví, a fígl, jak se vyhnout turistické pasti, do které spadnou všichni ostatní.
Co se tedy stane, když většinu toho, co se o Fadu píše na internetu, napíšou copywriteři a průvodci, kteří scénu Fada v Portu skoro neznají?
Dostanete špatné informace převlečené za jistotu. Podivné názory ztvrdnou v pravidla, ovlivní, jak návštěvníci uvažují ještě dřív, než uslyší jediný tón, a živí strachy, za kterými skoro nic nebylo.
Tady jsou ty, na které narážím nejčastěji, a proč se každý z nich v sále rozpadne.
Tradiční a netradiční podniky
Co přesně dělá podnik s Fadem „tradičním“? Že je starý? Že podává večeři? Dobové zařízení a šály přehozené přes žulové zdi?
Kvalita večera Fada nemá nic společného s tím, jak starý podnik je. Podnik, který funguje desítky let, vám sám o sobě nedá lepší večer než projekt otevřený loni.
Vezměte si třeba večeři. Profesionální podniky s Fadem ji podávaly po celé 20. století, takže pokud si nějaký formát zaslouží slovo „tradiční“, je to právě tenhle. Jenže spousta sálů v Portu dnes hraje hodinový koncert Fada bez jídla a hudba tím nic neztrácí. Seděli byste u celé večeře jen proto, že je to starší způsob?
Ani zařízení nemění, jak umělci hrají. Staré šály na žule, nebo holé moderní zdi, večer zní úplně stejně.
A pokud předpokládáte, že ve starších podnicích hrají zkušenější hudebníci, tak to ve Fadu nechodí. Pevné skupiny tu nejsou. Hraje každý s každým a většina profesionálních hudebníků v Portu vystupuje v několika podnicích, takže se sestavy hodně překrývají.
„Komorní prostor“ jako prodejní tah
Skoro každý podnik s živým Fadem v Portu je komorní. Jedinými výjimkami jsou sklepy s portským, Restaurante RC a Herança Magna, kde velikost sálu vylučuje ten těsný kontakt s umělci, kdy s nimi sdílíte jeden vzduch, a právě ten je pro večer v Portu určující.
Když tedy podnik láká na „komorní večer s Fadem“, je to v Portu standard, ne nic, čím by se odlišoval.
„Autentický“, „čistý“, „pravý“: slova pro turisty
Fado je autentické z podstaty. Repertoár je autentický. Podnik, který na webu používá slova „čistý“, „pravý“ nebo „autentický“, vám o sobě nic neříká. Dává tím najevo, že ví, co chtějí zahraniční návštěvníci slyšet.
Nevybírejte podnik podle toho, že tahle slova používá. Na této úrovni je každý profesionální podnik s Fadem v Portu stejně „autentický“ a to slovo přestává k něčemu být.
Fado pro turisty a Fado pro Portugalce
Zvláštní repertoár pro zahraniční publikum neexistuje. Fada, která profesionální fadisté zpívají turistům, jsou tatáž, která zpívají na akcích, kde jsou jen Portugalci. Seznam písní se nemění podle toho, kdo sedí v sále.
Sál plný turistů neznamená špatné Fado
Cizince uvidíte v každém profesionálním podniku s Fadem v Portu. To je norma, ne varovný signál. Portugalci Fado poslouchají, jenže do podniků s Fadem v praxi pravidelně chodí jen malá skupina nadšenců. Ostatní chodí zřídka, nebo vůbec. Profesionální Fado v Portu i v Lisabonu žije skoro úplně z turismu a díky tomu mají umělci práci a sály zůstávají otevřené.
Po desítky let bylo publikum jiné. Profesionální okruh Fada v Portu držela pohromadě zvláštní portugalská společnost: bohémští noční ptáci a podnikatelé ze severu, kteří se vraceli týden co týden. Ten svět už neexistuje. Dnešní každodenní koncerty se můžou hrát jen proto, že místa obsadí zahraniční návštěvníci.
Umělci to vítají. Mohou hudbu sdílet s lidmi, kteří opravdu přišli poslouchat.
Fado s večeří, nebo jen koncert: co je autentičtější?
Ani jedno. První profesionální podniky s Fadem v Portugalsku podávaly večeři, protože vybírat vstupné za poslech Fada v místním podniku tehdy kulturně nepřicházelo v úvahu. Vstupenka se schovala do o něco dražšího jídla. V posledních deseti letech se dokážou uživit i koncerty, kam se platí jen vstupenka. Fado je v obou formátech stejně kvalitní.
Ten spor má dlouhou historii. Fado začalo v krčmách, zpívalo se spontánně u jídla a pití, bez vstupenek a bez programu. Když se poprvé, před víc než sto lety, uspořádalo do formálních vystoupení, puristé si stěžovali, že nic, co není spontánní, nemůže být autentické. Koncerty Fada bez večeře přišly do Porta sotva před deseti lety a teď o nich některé podniky s večeří říkají totéž. Každá generace má své puristy.
Liší se to, co hudbu obklopuje. Koncert bez večeře se soustředí na samotnou hudbu: žádné cinkání příborů, žádná vůně jídla. Pro mnoho posluchačů je to nakonec lepší způsob, jak Fado zažít, ne proto, že by hudba byla čistší, ale protože je kolem méně rušivých vlivů. Pokud chcete delší večer s přáteli u jídla, podnik s Fadem a večeří to také umí velmi dobře. Otázka zní, jaký večer chcete, ne který z nich je „pravé Fado“.
„Lisabon má pravé Fado, Porto ne“
Porto bylo vždycky městem Fada. Lidé, kteří se na této scéně pohybují dlouho, vám budou vyprávět o letech, kdy se Portu říkalo „Hollywood Fada“ kvůli vysokým honorářům, kterými lákalo velké hlasy z celé země. A také o večerech Fado Vadio vedených s naprostou přísností, kde amatérští zpěváci museli dostat souhlas kytaristů, než směli vystoupit.
Pokud „turistickým“ myslíte „závislým na zahraničním publiku“, jsou na tom Lisabon a Porto stejně. Podniky s Fadem v obou městech dnes žijí hlavně z turismu, a tak je to už desítky let.
„Parreirinha je menší, typičtější, portugalštější podnik, chodí tam víc Portugalců. Nemá tolik turistů jako Pacheco. On má velký podnik. Byl by to pro něj problém, kdyby pracoval jen s Portugalci. I Dona Argentina má spoustu cizinců. Každý den tam jsou skupiny. Kdyby to tak nebylo, nikdo by nepřežil. Portugalci bohužel na Fado nechodí. Na Fado můžou zajít o víkendu a podniky nemůžou… My pracujeme každý den.“
Alcindo de Carvalho
Tak mluvil Alcindo de Carvalho v roce 1989 o velkém přílivu cizinců do lisabonských podniků s Fadem a o tom, jakou roli hrají v tom, že tato místa přežívají. Stejná závislost dnes platí v Portu, jen v menším měřítku.
Důležité je, co se v sále skutečně děje: zda umělci zpívají opravdové Fado a zda jim publikum dává ticho a pozornost, které tahle hudba potřebuje.
„Amatérské Fado je opravdovější“
Někteří průvodci vám řeknou, že místa s Fadem Vadio (kde zpívají amatéři) jsou autentičtější než profesionální podniky, protože je tam méně cizinců. Ten argument neobstojí. Podmínky jsou horší a od lidí, kteří se zpěvem neživí, si dobrou představu o tom, jak zní skutečné Fado, neuděláte.
Nejlepší umělci Fada v Portu jsou profesionálové, a to není náhoda. Strávili roky uvnitř té formy a budovali hloubku a citovou štědrost, kterou Fado skutečně vyžaduje. Poslech amatérů může působit víc „místně“, ale neukáže vám, jak Fado zní v plné síle.
Fado Vadio funguje jako setkání komunity a okno do světa lidí, kteří zpívají z lásky. Není to místo, kde tu hudbu objevovat.
„V Portu skoro žádné živé Fado není“
Živé Fado je v Portu úplně každý den. Podívejte se, kde ho slyšet.
Na čem doopravdy záleží
To, co odděluje skvělý večer Fada od zapomenutelného, v textech na webu nenajdete. Nejde o to, jestli se podává večeře, kolik portugalských hlasů slyšíte od vedlejšího stolu, ani jestli si podnik říká tradiční.
Rozhoduje to, co ucítíte, až když jste v sále: jak blízko sedíte, hlas, který nese i bez mikrofonu, umělci, kteří mohou zpívat, co cítí, a jsou natolik štědří, že to myslí vážně, a večer postavený kolem Fada, ne kolem večeře nebo prohlídky sklepa.
Samotné podniky nejsou nikdy past. Jsou to soukromé projekty, ne dotované instituce. Nájem, honoráře umělců, marketing, poloprázdná úterý: na sále s Fadem v Portu nikdo nezbohatne.
A co je nejdůležitější, umělci, kteří jsou jádrem celého večera, nejsou výjimkou. Jsou poctiví a štědří, mají skutečné řemeslo a jsou na svou práci opravdu hrdí. Jsou vděční, že jim turismus umožňuje živit se Fadem, a je to znát: každému publiku dávají všechno, co mají, návštěvníkům i místním stejně.