Fado je městská píseň Portugalska. Vzniklo v Lisabonu v 19. století a jeho jméno pochází z latinského fatum, tedy osud. To jméno sedí. Fado zpívá o životech, které řídí síly mimo naši moc: o lásce, která nevydržela, o místech, která jsme opustili, o samotném plynutí času.
Básník Fernando Pessoa o něm napsal, že není veselé ani smutné, že je to „epizoda mezidobí“, a nazval ho „únavou silné duše“.
V praxi je Fado hlas, dvě kytary a ztichlý sál. Když se to povede, zastaví se čas.
Odkud se Fado vzalo
Pokud jste četli, že Fado se zrodilo z písní námořníků v docích nebo že je to prostě hudební podoba saudade, portugalského stesku po tom, co chybí, radil bych vám tyhle historky odložit. Skutečné začátky jsou zamotanější a zajímavější.
Obvykle se začíná v Lisabonu na počátku 19. století. Když se portugalský královský dvůr vrátil z exilu v Brazílii (kam v roce 1808 utekl před Napoleonem), přivezly si šlechtické rodiny s sebou brazilské hudební tradice. Přes Atlantik tak připluly lundu, afrobrazilský tanec, i modinha, sentimentální umělá píseň oblíbená v brazilských salonech.
V dělnických čtvrtích Lisabonu z nich obyčejní lidé udělali něco nového. Salonní uhlazenost odhodili a nahradili ji citem ulice.
K tomu se přidává druhá linie. Během celého 19. století přicházeli do Lisabonu lidé z vnitrozemí, z Alenteja, z oblastí Beira a z Trás-os-Montes, a každý s sebou nesl zpěv svého kraje. Lisabon se stal místem, kde se tyhle hudební jazyky potkávaly, a Fado mohlo vzniknout právě z jejich střetu.
První zpěvačka Fada, kterou známe jménem, je Maria Severa, prostitutka ze čtvrti Mouraria, která zemřela v roce 1846 ve věku 26 let. Její krátký život se stal legendou a vznikly o něm romány, filmy i první portugalský zvukový film z roku 1931. Nejstarší doložený hlas Fada tedy patřil člověku z okraje společnosti, a tam také tahle hudba vyrůstala: v krčmách a na ulicích chudších lisabonských čtvrtí.
Jak Fado funguje
Tradiční vystoupení Fada stojí na třech hudebnících. Fadista zpívá. Guitarrista hraje na portugalskou kytaru, dvanáctistrunný nástroj ve tvaru hrušky s jasným, kovovým zvukem, jaký najdete jen v Portugalsku. Hráč na klasickou kytaru drží harmonii.
To je základ. Někdy se k nim přidá basová kytara, ale v tradičním prostředí se hraje bez bicích a bez ozvučení.
Rytmus je dvoudobý, obvykle ve 2/4 nebo 4/4 taktu, a hudba přechází mezi durovými tóninami a melodickými mollovými stupnicemi.
Stavbu určují básnické formy. Každá quadra (čtyřverší) nebo décima (desetiverší) tvoří celou hudební frázi, takže v tradičním Fadu obvykle nepřijde žádný refrén, na který by se dalo čekat. Melodie se řídí slovy, ne naopak.
Živým ale vystoupení dělá improvizace. Dobrý fadista melodii jen nepřehrává. Ohýbá tóny, natahuje slabiky a hledá mezi napsanými verši místa, kudy může vyjít na povrch syrový cit. Portugalská kytara mu odpovídá stejným způsobem a v reálném čase se ovíjí kolem hlasu.
Blíží se to spíš souhře, jakou uslyšíte na jazzové session, než nazkoušenému koncertu vážné hudby. Každé provedení téhož Fada zní jinak, protože zpěvák je každý večer v jiném rozpoložení.
Jedna melodie, mnoho básní
Srovnání s jazzem nekončí u improvizace. Velká část repertoáru stojí na Fadu Tradicional: na melodiích, které přijmou jakoukoli báseň napsanou ve správném metru, tak jako jazzový standard přijme jakéhokoli sólistu. Fado Vitória, které složil Joaquim Campos, nese Igreja de Santo Estêvão i Povo que Lavas no Rio, dva texty, které spojuje jen hudba. Většina těchto melodií nese jméno svého autora (Fado Vianinha je Fado Francisca Viany). U nejstarších, jako jsou Fado Menor a Fado Corrido, autora neznáme.
Tahle volnost zpěváka zároveň vystavuje. Fado-canção, kde jedna melodie vznikla pro jeden text, dokáže zpěváka podržet silou samotné písně. Tradiční Fado to nedokáže. Bez hlasu, který zvládne přecházet mezi tóninami, a bez vkusu, který ví, co s melodií udělat, vyzní naprázdno. Jak se oba druhy střídají během jednoho večera, vysvětluje článek Hudební formy Fada.
Nejen smutek
Fado má pověst smutné hudby a do temnějších míst opravdu jde hluboko: ztráta, touha, žárlivost, bolest stárnutí.
Tradiční Fado ale zahrnuje i Fado corrido, lehčí a rychlejší formu, na kterou se často zpívají vtipné nebo satirické texty. Jsou Fada o lisabonských čtvrtích, která působí spíš jako oslava než jako nářek. Jsou Fada o lásce, které se daří, nejen o lásce, která skončila.
Pověst smutku pochází zčásti z toho, co se nejsnáz přenese přes jazyk. Když cizinci poslouchají Fado, obvykle je jako první zasáhnou melancholické skladby, protože tahle emoce překoná jazykovou bariéru bez vysvětlování. Vydržte ale celý večer Fada v podniku v Portu nebo v lisabonské casa de Fados a uslyšíte celé spektrum. Nejlepší fadisté vás dokážou rozesmát a o dvě písně později nechat beze slov.
Poezie na prvním místě
Fado nelze oddělit od poezie. Řadu největších textů Fada napsali uznávaní básníci: Ary dos Santos, David Mourão-Ferreira, Florbela Espanca. Jiné pocházejí z anonymní lidové tradice a po generace se předávaly a upravovaly.
Vztah mezi učenou a lidovou poezií patří k tomu, čím se Fado odlišuje. Fadista může zazpívat text slavného básníka 20. století a hned po něm tradiční sloku, jejíhož autora už dávno nikdo nezná. Obojí má stejnou váhu.
Díky této literární stránce porozumíte koncertu Fada hlouběji, když umíte trochu portugalsky, nebo aspoň sledujete překlad. Slova tu nejsou ozdobou. Jsou důvodem, proč tahle hudba existuje, a nejlepší fadisté zpívají každý text, jako by ta slova nahlas vyslovovali vůbec poprvé.
Kde slyšet Fado naživo
Fado můžete slyšet naživo každý den ve třech městech: v Lisabonu, kde vzniklo, v Portu, které má vlastní scénu Fada, a v Coimbře, domově Fada de Coimbra, samostatné tradice s vlastními formami. Pokud jdete poprvé, poslali bychom vás do těchto podniků, v každém městě do jednoho.

Fado & Fado
Sklep Fado & Fado vedle lisabonské katedrály je zabudovaný do staré městské hradby. Fado tu posloucháte pod silnými kamennými oblouky a mezi vámi a zpěvákem není žádné pódium.

Fado Maior do Porto
Ve sto let staré taverně Fado Maior do Porto uslyšíte něco, co je v Portugalsku vzácné: obě tradice Fada, lisabonskou i coimbrskou, během jednoho večera a každou s vlastním souborem.

Fado ao Centro
Denní koncert Fado de Coimbra v malém kamenném sále, kde vám hudebníci před každou písní řeknou, odkud pochází. Když hudba dozní, čeká na nádvoří sklenka portského.
Všechny podniky, o kterých píšeme, najdete v průvodcích po Fadu v Lisabonu, Portu a Coimbře.
Fado dnes
Fado je od roku 2011 na Seznamu nehmotného kulturního dědictví lidstva UNESCO. Na dnešních pódiích uslyšíte všechno od přísně tradičních vystoupení po nové skladby, které posouvají hranice formy.
Nezměnilo se jádro toho, co dělá vystoupení Fada velkým: hlas, který myslí vážně každé slovo, hudebníci, kteří poslouchají stejně soustředěně, jako hrají, a publikum, které je ochotné mlčet. O to Fado žádá i dnes. Světla se ztlumí, sál ztichne a někdo začne zpívat o tom, co znamená být naživu, být smrtelný a být Portugalec.