Většina lidí přichází do lisabonského podniku s Fadem s jedinou představou: pomalé, smutné písně. Jenže Fado samo o sobě smutná hudba není. Nejstarší forma, Fado Tradicional, má vedle nářku i melodie pro radost, satiru a oslavu a fadisté si na ně mohou zazpívat jakoukoli báseň, kterou si vyberou. Mnoho fadistů opravdu tíhne ke smutku z lásky, ale je to otázka vkusu, ne pravidlo formy.
Typický lisabonský program střídá čtyři odlišné styly: Fado Tradicional, Fado-canção, marchu a folclore. Dva z nich vznikly mimo tradici Fada. Během Fado večera je ale zpívají fadisté, doprovází je portugalská a klasická kytara a tvar jim dává frázování Fada.
Tento článek se věnuje lisabonskému stylu Fada, tomu, který uslyšíte v lisabonských podnicích s Fadem a všude, kde vystupují fadisté, kteří se v této tradici učili, ať je to kdekoli v Portugalsku. Coimbrský styl je samostatná tradice s vlastními formami, viz Hudební formy Fada (coimbrský styl).
Fado Tradicional
Tohle je výchozí forma. Fado Tradicional nemá refrén. Fadista vezme tradiční melodii (Fado Corrido, Fado Menor, Fado Alberto, Fado Bailado a desítky dalších) a zpívá na ni různé básně, jednu po druhé. Jedna melodie unese libovolný počet různých básní.
Právě tady je místo pro improvizaci. Fadista má největší volnost: ohýbá tóny, natahuje slabiky a hledá si v melodii vlastní cestu. Dva fadisté, kteří týž večer zazpívají stejné Fado Corrido, mohou znít úplně jinak. Pokud chcete pochopit, co Fado vlastně je, začněte u Fado Tradicional.
Fado-canção
Tady je melodie složená pro jednu konkrétní báseň a obvykle má refrén. Jak napovídá název („Fado-píseň“), potkává se v něm slovník Fada se stavbou jakékoli jiné písně. Většina nejznámějších melodií Fada patří sem.
Fado-canção přitom zahrnuje celou škálu. Některé skladby mají k tradičnímu Fadu velmi blízko, se stejnou řečí kytar a stejnými hlasovými obraty. Jiné se blíží populární písni, kde melodie a zvuk nahrávky mají stejnou váhu jako frázování Fada. Barco Negro je jasný příklad druhého pólu. Melodií i původem pochází z populární písně a do Fada ho pevně uvedla Amáliina interpretace a to, jak s ním zacházejí kytary.
Na stejném okraji stojí další skladby: Abril em Portugal („Coimbra“), Chuva, Dia de Folga, Meu Amor de Longe, Uma Casa Portuguesa. Uslyšíte je na mnoha Fado večerech a u publika zabírají, i když mají kořeny spíš v populární písni než ve Fadu v užším smyslu. Uma Casa Portuguesa bývá považována za nejportugalštější Fado vůbec, jenže vznikla v Mosambiku, v kosmopolitním hotelu, a její text se čte spíš jako satira na chudé, utlačované Portugalsko než jako jeho hymna.
Příklady: Ai Mouraria, Nem às Paredes Confesso, Vielas d’Alfama, Lágrima, Barco Negro.
Marcha
Marcha vznikla mimo Fado, na lisabonských letních festas dos santos populares, červnových slavnostech lidových svatých. Má dvě části: první se rozvíjí v moll, refrén pak přechází do dur. Je světlejší a rytmičtější než Fado a publikum do ní tleská.
Do Fado večera se dostala díky interpretaci. Od druhé poloviny 20. století začali fadisté zařazovat marchy do svých koncertů: zpomalili tempo, zpívali je s frázováním Fada a s doprovodem portugalské a klasické kytary. Skladba nezapře, že vznikla jako marcha, ale tak, jak se zpívá a hraje, je v ní Fado zřetelně poznat.
Příklady: Lisboa Antiga, Marcha d’Alfama, Cheira a Lisboa, Rosa ao Peito (původně De Rosa ao Peito, proslavila ji Mariza).
Folclore
Folclore zahrnuje regionální písňové tradice Portugalska, většinou sváteční, většinou v durových tóninách. Stejně jako marcha ani folclore nevznikl v lisabonských podnicích s Fadem, fadisté ho ale do svých programů zařazují už dlouho, někdy jako přímé úpravy, jindy jako nové skladby inspirované lidovým materiálem. Na koncertě Fada slyšíte folclore tak, jak ho zpracovává Fado: stejné nástroje, stejná hlasová řeč, často pomalejší frázování.
Příklady: Fadinho Serrano, Bailarico Saloio, Fadinho da Ti Maria Benta.
Užitečné vodítko: když publikum vybízejí, aby rytmicky tleskalo, slyšíte marchu nebo folclore. Při Fado Tradicional a Fado-canção zůstává sál zticha až do konce písně.
Jak probíhá večer v lisabonském stylu
Lisabonský program Fada nestřídá čtyři styly v žádném pevném pořadí, často ale mívá volný tvar. Může začít písní Fado-canção: publikum melodii pozná, sál se usadí a fadista se do večera může pozvolna dostat. Pak přijde úsek Fado Tradicional, kde se odehrává to podstatné, improvizace a rozhovor hlasu s portugalskou kytarou. Marcha nebo folclore může citové napětí přerušit, sál si vydechne a zatleská. Program může skončit tak, jak začal, písní Fado-canção, kterou si publikum odnese s sebou na ulici.
Večer si často dělí dva fadisté a střídají se v krátkých blocích. Každý si vybírá vlastní repertoár, někdy přímo na místě, a ne podle předem daného seznamu písní.