Frederico de Brito, přezdívaný Britinho a také básník-šofér, po sobě zanechal přes tisíc textů k Fadu a kolem dvou set melodií, často psal slova i hudbu k téže písni. Konzervatoří nikdy neprošel. Pracoval jako štukatér, pak jako taxikář, odtud ta druhá přezdívka, a později v ropné společnosti, z níž se stala BP.
Samouk mezi textaři
Verše začal skládat v osmi letech, popudem mu byla A Lira do Fado od Avelina de Sousy, a jeho starší bratr João de Brito je zpíval. Byl přirozený improvizátor a sám zpíval Fado zhruba do třiceti. V roce 1931 vydal vlastní antologii Musa ao Volante a psal pro tehdejší revuální divadlo, kde se podílel na představení A História do Fado.
Texty a jednotlivá Fada
Jeho slova nesla některá z nejznámějších podání v repertoáru: Biografia do Fado pro Carlose Ramose, Janela Virada para o Mar pro Tristãa da Silvu, Não Digam ao Fado pro Beatriz da Conceição a Canoas do Tejo, které proslavil Carlos do Carmo. Jako skladatel dal žánru mimo jiné Fado Alexandrino do Frederico de Brito, Fado da Azenha, Fado dos Sonhos a Fado do Artilheiro.
Carlos do Carmo vyprávěl, jak mu Brito předal Canoas do Tejo na kazetě popsané na stroji a on ji měl u sebe šest měsíců, než píseň nahrál. Kazetu chtěl odkázat Museu do Fado, drobný doklad toho, kolik z práce tohoto básníka putovalo z ruky do ruky, než se dostalo na desku.