António Zambujo se narodil v roce 1977 v Beja v Alentejo, daleko od lisabonských čtvrtí, kde se Fado tradičně vychovává. Začal zpívat v lisabonských podnicích s Fadem a odtud si budoval kariéru. V polovině nultých let měl nahraná dvě alba, O Mesmo Fado (2002) a Por Meu Cante (2004). Jeho hlasové ozdoby zůstávají blízko alentejské tradice cante, což dává jeho Fadu osobitý regionální nádech.
Zpěvák bez kořenů
Je učebnicovým příkladem fadisty 21. století, který se k žánru dostal bez rodinných nebo zeměpisných kořenů v Lisabonu, ne přes matku zpívající u žehlicího prkna ani přes čtvrť, kde bylo Fado všude, ale přes desky zpěváků, které obdivoval.
Brazilský dialog
Z tohoto základu se Zambujo soustavně posouval k brazilské populární hudbě, vybudoval si v Brazílii významnou kariéru a zpíval po boku Neyho Matogrossa, Caetana Velosa a dalších velkých brazilských hudebníků. Tento obrat vymezují dvě rozdílné skladby: Eu Já Não Sei, Fado-canção přepracovaná v jeho luso-brazilském stylu, jejímž textařem je Domingos Gonçalves Costa a skladatelem Carlos Gonçalves, a Fado Desconcertado, Fado novo s textem Marie do Rosário Pedreiry na hudbu Ricarda Cruze. Řadí ho přímo do oblasti crossoveru, který sahá k jiným hudbám.
Nahrávky a společnost
Jeho rané dílo bylo zachyceno na desce od samého začátku. Fado Georgino vyšlo jako Beijos de Fogo, píseň, kterou nahrál v roce 2002, a Fado Maria Rita jako Jogo de Sedução na albu O Mesmo Fado, s textem Mária Reie, za doprovodu José Manuela Neta na portugalskou kytaru, Carlose Garcii na klasickou kytaru a Ricarda Cruze na basu. V roce 2013 ho Carlos do Carmo přizval do alba Fado é Amor, které bylo jeho hudební závětí a sestavil ho z duetů s mladšími zpěváky. Patří vedle Duarta, dalšího rodáka z Alentejo, který se k Fadu dostal bez lisabonských kořenů, což svědčí o rozmanitosti uvnitř této nové generace.