Camané je prostřední ze tří bratří Moutinhových, kteří všichni zpívají Fado, vedle Héldera a Pedra. Vyrostl v domácnosti na Linha de Cascais, kde podle jeho vyprávění nedostal večeři ten, kdo nezpíval Fado. Žánr objevil v sedmi letech, když byl měsíc nemocný zavřený doma a probíral se otcovou obrovskou sbírkou desek, poté co vyčerpal jediné tři desky, které nebyly Fado.
Hlas, který začal brzy
Grande Noite do Fado vyhrál v roce 1979, ve třinácti letech, a už v roce 1982 nahrával. Následovala pauza několika let, kdy se mu měnil hlas, a profesionálem se stal v sedmnácti. Maria da Fé se ho v devadesátých letech ujala v podniku Sr. Vinho, v laboratoři, kde se jeho kariéra utvářela. Jeho průlomová deska Uma Noite de Fados (1995) byla nahrána živě pod hudebním vedením Josého Mária Branca.
Vlastní repertoár
Camané podle vlastních slov nekomponuje ani nepíše texty a udělal z toho zásadu. Prý nikdy nezpíval Fada Carlose do Carmo, Amálie, Marceneira, Carlose Ramose ani Joãa Bragy, protože k nim neměl co dodat. Místo toho si sestavil dva repertoáry, které mohl sám tvarovat: tradiční strofická Fada zpívaná na vzdělanou poezii a písňový cyklus Alaina Oulmana, zčásti domácí nahrávky, které mu předal Oulmanův syn Nicolas. Jeho soukromí doprovazeči, hráč na portugalskou kytaru José Manuel Neto a klasický kytarista Carlos Manuel Proença, jsou považováni za knížata doprovodu Fada.
Dědic sám sebe
Jeho postavení mezi mužskými fadisty se jen zřídka zpochybňuje: mezi muži je to Camané, dědic nikoho než sebe. Ten obraz sedí na zpěváka, který materiál připravuje jako učenec a čte básníky, než je zazpívá. Duet s Carlosem do Carmo Por Morrer uma Andorinha z alba Fado é Amor z roku 2013 působil jako předání štafety.