João Braga se pamatuje jako významný a svébytný zpěvák své generace, s krásným hlasem a jemným témbrem. Často interpretoval básníka Manuela de Andrade, a byl tak jedním z kanálů, jimiž dál kolovalo dílo tohoto textaře, přerušené předčasnou smrtí.
Jeho nejtrvalejší stopa je strukturální. Jako zvláštní obdivovatel textaře Antónia Calleny nahrál v 70. letech LP postavené celé na jeho slovech. Právě tato deska se považuje za počátek monografického alba jednoho textaře, formy, ke které se později přihlásila Aldina Duarte a další.
V krajině Fada 60. a 70. let patří vedle Carlose Zela ke generaci, která zpívala v podnicích s Fadem a poté pokračovala ve světě world music v 80. a 90. letech. Jeho podání Fada Lenitivo, Saudade de Ninguém, doprovázel mimořádně kvalitní sestavou: portugalské kytary hráli Fontes Rocha a Carlos Gonçalves, klasickou kytaru Pedro Leal a viola baixo Joel Pina.