Fernando Maurício byl fadista z Mouraria do morku kostí, spjatý se sportovním klubem té čtvrti, kde dodnes visí jeho fotografie téměř jako ve svatyni. Nesl přezdívku „král bez koruny“, kterou používal z úcty k Alfredu Marceneirovi, králi, a nikdy ne jako konkurenční nárok. Pod tímto názvem dokonce nahrál album.
Velký stylista
Byl považován za nejdůležitějšího fadistu své generace a za jeden ze dvou velkých pilířů pěvecké tradice své doby, tím druhým byla Beatriz da Conceição. Stál trochu stranou komerčního okruhu podniků s Fadem, zpěvák s malou profesní ambicí, který nikdy nevybudoval kariéru, jakou by jeho nadání unesl. S jeho jménem putuje tvrdý verdikt: že to dělal tak dobře, až tím uškodil, protože jeho styl se stal natolik dominantním, že ti, kdo šli za ním, zploštili žánr na napodobování a kopírovali i jeho nejmenší technické návyky, třeba pauzy, které kladl na slabiku.
Fadista, který improvizoval
V posledních letech zpíval o víkendech v lisabonské restauraci poblíž Santa Marta, obklopen příznivci, kteří zpívali jen jeho repertoár. Když přišla řada na něj, vyžádal si Fado Corrido nebo Fado Mouraria a na místě improvizoval zcela nová čtyřverší. Nejlepším žákem byl podle jeho vlastního soudu Ricardo Ribeiro, který ho nejdřív kopíroval přesně a pak našel vlastní hlas.
Nahrávky
Mezi jeho slavné interpretace patří Como é Bom Ser Pequenino na Fado Corrido, Estrela que se Apaga na Fado Alvito s textem Jorgea Fernanda a Igreja de Santo Estêvão na Fado Vitória s textem Gabriela de Oliveiry, který si přivlastnil. Jeho hit z roku 1984 Pergunta a Quem Quiseres, zpívaný na Fado Laranjeira s textem Mária Rainha, se stal natolik dominantním, že všude, kde se Fado zpívalo neformálně, se po kytaristech chtělo Pergunta a Quem Quiseres a oni věděli, že mají hrát Laranjeiru. Byl klíčovým hlasem Mouraria na velkém každoročním setkání v Coliseu dos Recreios.