Teresa Tarouca se narodila jako Teresa Telos da Silva v roce 1942 v aristokratické rodině hrabat z Tarouca a markýzy de Niza a své umělecké jméno převzala z tohoto rodu. Profesionálně debutovala ve třinácti v hasičském sále v Oeirasu a byla známá jako zázračné dítě Fada. Do žánru vstoupila amatérskou a literární cestou, kterou otevřela Maria Teresa de Noronha a rozvíjel Vicente da Câmara, ale její úspěch byl velmi velký.
Zlatá generace
Patřila ke zlaté generaci Fada šedesátých let, vedle Joãa Ferreiry Rosy, Joãa Bragy a Any Marie Xavier. První nahrávací smlouvu uzavřela s RCA Records v roce 1962. V roce 1958 získala Óscar tisku a v roce 1964 cenu Bordalo v kategorii Fado a v roce 2013 převzala cenu za celoživotní dílo na Amália Awards. K jejím hitům patřily Testamento, Mouraria a Saudade, silêncio e sombra.
Vlastní repertoár
Od začátku zpívala jen vlastní repertoár, nikdy to, co zpívali jiní. Jako první fadistka zhudebnila Fernanda Pessou pro Fado a mezi básníky, které zpívala dřív než kdokoli jiný, uváděla Teixeiru de Pascoaes, Almeidu Garretta a Fernandu de Castro. V sedmdesátých letech požádala o povolení nahrávat ve španělštině a francouzštině, jako jakési velvyslanectví portugalských básníků, ale plán nebyl nikdy schválen. O pódiu mluvila jako o druhu proudu, který běží mezi ní a publikem, v protikladu ke strachu, který mu předcházel.
„To před je trápení, trápení, utrpení, které se nedá vysvětlit.“