António Rocha zpíval v lisabonské tradici hlasem, který se hodil spíš ke starší a strohější části repertoáru. Nahrál několik standardních melodií, mezi nimi Fado da Adiça, které zpíval na báseň Manuela Pardala De quem são as chinelinhas, hravé čtyřverší, jež kontrastuje s vážnějšími básněmi, které táž melodie často nese.
Jeho nahrávky nezískaly takové publikum jako nahrávky Amálie, ale zůstaly v oběhu mezi kytaristy a badateli, kteří tradiční repertoár sledují zblízka.